Jak rozpoznat nesoulad mezi vědomím a nevědomím

Tři stupně upozornění naší duše před nemocí

Jak poznat, že naše duše volá o pomoc ?

Jak všichni víte, naše duše je spojená s tělem. A pokud své duši vědomě či nevědomě ubližujete, volá o pomoc. 

Volá o pomoc upozorňováním. Jak jinak, než skrze tělo. Jak? Tak to se dozvíte v tomto článku. Upozornění mají 3 stupně. A funguje to tak, že pokud nevnímáte volání v 1. stupni, najede na stupeň číslo 2.  A když nevnímáte nebo nechcete slyšet volání ve 2 stupni, nastoupí stupeň číslo 3. Ten  už cítíte, a většinou netušíte, kde se tam ta nemoc nebo bolest vzala. 

Pokud trpíte nějakou nemocí či bolestmi, které k vám přišly během života, navnímejte si, zpětně, jak k vám vaše duše promlouvala před tím, než nemoc přišla. Může jít o roky. Žádná nemoc nepřijde zničehonic. Vždycky tomu něco předchází. Něco, co se vaší duši nelíbí, co s ní není v souladu, něco co se děje proti její přirozené cestě.

Nemoci které přišly zároveň s narozením, jsou tedy vrozené, do tohoto scénáře nepatří. To je na jiný článek.

1. stupeň upozornění 

Psychické a fyzické napětí

Co všechno cítíme při prvním stupni upozornění ? Kdy už začít přemýšlet co se děje a na co se zaměřit ?

Můžeme cítit rozladění, napětí v zádech, trávicí potíže, noční můry, nevolnosti, psychickou nepohodu. To všechno jsou normální projevy vnitřního napětí. Naše duše, používá fyziologické a psychické pocity, aby vám dala najevo, že se něco děje. Dává tak signál, a upozorňuje vás, že je něco špatně - nesprávný směr, nepohodlná či nebezpečná cesta, únava nebo také "jen" potřeba se zastavit a zamyslet - popřemýšlet o tom co teď děláme a jak se při tom cítíme.

Pokud jsme otevření naslouchání své duše a přijímáme její sdělení, dokážeme změnit své chování a pak tyto příznaky zmizí. Čím více na sobě pracujeme, tím více jsme v souladu sami se sebou a tím více dokážeme rozeznat a přijmout signály 1. typu. Na vyšší úrovni je dokážeme i vycítit dopředu.

2.stupeň upozornění

Traumata těla a končetin

Druhým stupněm jsou tzv. traumata těla, což jsou různé úrazy či poranění. Je to fáze, kdy prostřednictvím své duše hledáme řešení. Je to aktivní vyjádření, což svědčí o intenzivní snaze o změnu. 

Je to vlastně takový druhý vzkaz, hlasitější než ten první. Tyto vzkazy jsou stále ještě otevřenou komunikací. Duše mlátí do našeho vnitřního okna tak silně, aby jsme si toho všimli, že ho někdy i rozbije.

V tomto stadiu, můžeme udělat ještě přímou změnu, aniž bychom museli prožít staré vzorce a schémata. Má to však jednu jasnou podmínku - musíme potvrdit příjem. Znamená to, že bychom se měli zastavit, přerušit alespoň na chvíli své chování, které nám brání v pochopení a potřebné změně.

Tyto traumata těla, jsou zároveň aktivním pokusem o stimulaci nebo uvolnění energií z napětí, které se nahromadily v důsledku vnitřního nesouladu. Nic z toho není náhodné - ať už je to říznutí, náraz, vymknutí, zlomenina a pod. Stane se to na určitém místě těla, aby se stimulovaly energie nebo se uvolnilo jejich zablokování, někdy obojí. Podle místa na těle, můžeme přesně určit, co se v nás děje, a co bychom měly změnit. Čím je napětí silnější a čím déle trvá, aniž bychom ho zaregistrovali, tím víc se jedná o silnější a hlubší tělesné trauma. Vždy to má za účel přinutit nás něco podniknout, něčeho se zbavit, něco změnit.

3.stupeň upozornění

Onemocnění orgánů a duševní nemoci

Tento třetí stupeň se projevuje nemocemi a to jak nemocemi těla, tak i nemocemi duše. V tomto stadiu dochází k uvolňování napětí a vnitřních rozporů způsobem, který lze nazvat pasívní. Zbavujeme se napětí, ale uzavřeným způsobem. Duše vám ( protože jí pořád neslyšíme a nevnímáme) nastaví takovou poruchu těla, že nás donutí se zastavit.

Tento způsob odstraňování napětí už nejde udělat přímou změnou. Je potřeba znovu prožít stará schémata a zkušenosti abychom zpracovali a v rámci možností změnili vzpomínky záznamů našeho vědomí. Záleží zde hodně na tom, jak jsme schopni porozumět, dekódovat a přijmout poselství nemoci.

Nemoc je varovný signál, stejně přesný jako tělesná traumata. Sděluje nám velice přesně, co se děje v našem nitru a dává nám důležité informace, které nám pomáhají předjímat budoucí vývoj. 

Protože jde o poselství pasívní, projeví se nemoc jako oslabení a my ji, aniž si to uvědomujeme, prožíváme jako porážku nebo prohru. Nemoc představuje vědomé či nevědomé konstatování selhání nebo neschopnosti pochopit, připustit nebo dokonce jen pocítit vnitřní nesoulad. Nedokázali jsme reagovat či udělat něco jinak, abychom věci změnili a co horšího, možná si myslíme, že jsme nebyli dost silní, abychom odolali. Napětí se sice zbavíme, ale přitom víme, více či méně vědomě, že jsme to mohli udělat lépe.

Pokud si z toho po uzdravení vezmeme poučení, posílíme svou vnitřní imunitu, pokud ne, ještě více se oslabíme a budeme podléhat nemocem ještě snadněji. Čím starší je toto napětí, které se prostřednictvím nemoci hlásí ke slovu, tím bude nemoc silnější, intenzívnější a tím spíš bude mít nemoc "potřebu" být těžká a vážná.

Jak to tedy funguje?

Rozdíl mezi pasívní ( 3.stupeň) povahou nemocí a aktivním ( 2. stupeň) charakterem tělesných traumat je zásadní. Projevuje se i ve způsobu, jakým ho fyzické tělo řeší. 

V případě traumat tělo opravuje škody ( rány, poranění atd.) díky zázračnému hojení. To je aktivní proces, protože se přímo obnovují traumatizované buňky.

V případě nemocí zjednává nápravu imunitní systém. Tento proces je pasívní, protože při něm napomáhají  buňky  jiného typu než ty, které jsou nemocné. Je potřeba se obrátit na tzv. servis, aby tělo opravil. Pomoc, podpora, řešení přicházejí zvenčí ( např. od bílých krvinek), zatímco u tělesných traumat si pomůže sama poškozená část, která se opraví svými vlastními buňkami.

Jestliže se komunikace mezi duší a námi docela přeruší, to znamená , že když ji nebudeme vnímat, nebo její vzkazy budeme potlačovat, přehlížet, nastoupí tak vážná nemoc, která nás může ohrozit na životě.